Štítky

Do Beziers jsme se už dostali celkem bez problému. Po cestě nám v Perpignanu zadarmo naočkovali psy. V Bezi jsme zaparkovali u kanálu Du Midi, počet osadníků od minula docela stoupnul, Poláci si začali kupovat karavany. Standa nám po jednom řidiči kamionu poslal nový čerpadla a spoustu dalších užitečných věcí na jejich výměnu. Step se s tim mořil dva dny, tolik sprostej slov jsem už dlouho neslyšela. Dopadlo to ale dobře, čerpadla tam sedí tak jak mají. Já jsem se potom rozhodla, že se vrátím i se psama do Čech. Po dvoudenní cestě vlakama a nocování ve výtahu na nádraží v Offenburgu se mi to povedlo, teď jsem v Praze. Step zůstal v Beziers a shání peníze na nový gumy. Odteď se bude starat o blog on. Takže kdyby něco je na mejlu stepbota@gmail.com. 

Zdar.

Na opravu spojky se udělalo kupodivu hezky, svítilo sluníčko, ideální počasí na válení se pod autem. Step mi vysvětlil, že musíme sundat převodovku, ale že to v pohodě spolu zvládneme, protože ta převodovka váží 20 maximálně 40 kilo. Já ji budu držet zvrchu na provaze, Step povolí šrouby a opatrně ji spustíme dolů. Zeptala jsem se, co by se stalo, kdybych jí neudržela a Step mi řekl, že by mu to asi rozdrtilo ruku. Skvělý. Převodovku jsem udržela tak tak. Když jsme jí sundali, Step zjistil, že máme rozbitej přítlačák, což byla naštěstí jediná náhradní součástka ke spojce, kterou měl sebou. Přítlačák vyměnil, ale dostat převodovku zpátky byl nadlidskej výkon. Pak jsme se dozvěděli od Standy, přítele na telefonu, že taková převodovka může mít tak 100 kg. Rovnou jsme vyměnili i lanko od spojky, už bylo v dost dezolátním stavu. Když už jsme měli všechno hotový, jeli okolo dva kluci v dodávce, jestli nepotřebujem pomoc. Nakonec nás u sebe nechali osprchovat, chtěli nás i nakrmit a seznámit s rodinou, ale z toho jsme se vymluvili. Večer jsme dojeli do Porta a šli si ho prohlídnout. Na náměstí jsme viděli nějaký ženský jak rozdávaj polívku. Step měl hlad, tak jsme si řekli, že to prubnem a stoupli jsme si do fronty. Když mě ty paní uviděly, málem se rozbrečely, nabalily nám plnou tašku pečiva a ještě mi daly deku. Druhý den jsme si chtěli Porto projít důkladněji, ale lilo jak z konve, tak jsme byli rádi, že jsme zalezli do auta a jeli na Španělsko. Avka se chvíli držela, ale jak jsme vjeli do hor začla stávkovat. Mlha byla jak v Rákosníčkovi, před náma nekonečnej kopec a na silnici nebyl žádnej odstavnej pruh. Každý 2 km musel Step odvzdušnit palivovou soustavu. Zastavili jmse na prvním parkovišti, který jsme viděli a přespali tam. Ráno Step odvzdušnil celou palivou soustavu ale problémy pokračovaly. Ještě k tomu nám přestala svítit kontrolka, takže to vypadalo, že se nám nedobíjí baterka. Dva dny jsme jezdili jenom za denního světla, aby jsme zbytečným svícením nevybili baterku. Pak jsme zjistili, že to bylo jenom špatným kontaktem na kontrolce. Taky nám přestala ukazovat rafika od nádrže, naštěstí ale svítí hladovec. Španělsko jsme se snažili projet co nejrychlejš, zastavili jsme se jenom v Lugu. Je to moc hezký město, celý obehnaný hradbama. Parkovali jsme na parkovišti u supermarketu, o půlnoci přišel hlídač a vyhodil nás, zrovna když jsme vařila večeři. Přejeli jsme o kus vedle a ráno pokračovali v cestě. Za dva dny jsme se dostali do Francie. Cesta už nebyla tak brutální, protože jsme jeli po neplacený dálnici. Ve Francii jsme se stavili v Bayonne a Pau, zkoušela jsem tam hrát na flétnu, docela to šlo. Posledních pět dnů jsme byli v Lurdech, je tam pramen s léčivou vodou, kde se zjevila panna Marie. Taky tam žije hodně Poláků. Musíme se dostat do Perpignanu nebo Beziers, kam nám Standa pošle náhradní díly. Ještě jednou moc děkujem. Máme rozbitý podávací i vstřikovací čerpadlo, ale Avka furt jede. Zdravíme našeho kamaráda Kuře, kterej se vrátil z Champagne do Čech protože mu při zařazení pětky rachtala převodovka. A taky zdravim svojí maminku, která mi po posledním příspěvku na blog psala poněkud vynervovaný sms. Neboj mami, je to v pohodě, jedem.

S Lukášem jsme jeli do Setubalu, tam jsme toho kromě vybydlenejch baráků a zavřenýho hradu moc neviděli, tak jsme pokračovali do Sintry. Sintra je kousek od Lisabonu, je to krásný město plný paláců a královskejch hradů. Při prohlídcce paláce se Lukáš odpojil. Se Stepem jsme si všimli, že nás celou dobu sleduje policajt. Zavolal si na pomoc ještě kolegu v civilu a začli se ptát: Odkud jsme, jestli Lukáš patří k nám, jak jsme dlouho v Portugalsku a čím se živíme v Čechách. No síla, Lukáš se jich potom ptal proč si vytipovali zrovna nás, prej proto, že moc chodíme. Myslela jsem si, že když si chci prohlídnout nějakou památku, je normální u toho chodit, ale portugalská policie na to má asi jiný názor. Vyšplhali jsme se na hrad na kopci, než jsme tam došli, už byla tma a měli zavřeno. Tak jsme tam vlezli přes zeď, měli tam infra kamery, ale naštěstí na nás nikdo nedošel. Druhý den jsme jeli do Mafry, nachází se tam portugalský barokní skvost a tři velmi nepříjemný babky v turistickejch informacích. Ve všech zemích co jsme projeli byli lidi rádi, že se domluvíme aspoň rukama nohama, ale tyhle paní mě upozornily, že moje anglina stojí za prd. To sice vim, ale jsem na informacích, ne ve škole. Další den jsme dojeli do Lisabonu, tam jsme vysadili Lukáše a pokračovali směrem na Porto. Od tý doby začla Avka stávkovat. Když jsme v noci hledali kde přespíme, začal vynechát motor. To byl docela problém, protože už byla tma, cesta byla úzká a samá serpentína. Našli jsme místo na spaní na poli pod mostem, Step to pak celý dopoledne zkoušel spravit. Ujeli jsme asi 50 km a začlo to znova. Nejdřív jsme si mysleli, že je to tím že máme málo nafty. Tak tak jsme dojeli na benzínku, ale když jsme pak vyjížděli kopec, Avka zase zdechla. Sjeli jsme pozadu na parkoviště, kde se to Step opět snažil dát dohromady. Měli jsme vzduch v palivový soustavě, tak to musel  celý odvzdušnit. Pak to docela šlo, jeli jsme až do druhýho dne, kdy nám Avka zdechla ve vesnici přímo před servisem. Pro mechoše jsme byli asi událost roku. Nemluvil ani slovo anglicky, ale fakt se nám snažil pomoc. Step si u něj vypral palivovej filtr, vymněnil olej ve střikovacim čerpadle a jeli jsme dál. Dojeli jsme na parkoviště u pláže, byl tam bar. Řekli jsme si že skočímě na jedno. Děda co to tam šéfoval byl fanatickej rybář. Ukázal nám všechny druhy červů a háčků na který chytá a řekl nám, že si můžem ráno u něj nabrat vodu. To se nám hodilo, protože už nám docházela. Ráno Step natočil nejdřív do 60 litrovýho barelu a když nabíral do pětilitráku bylo vidět, že je voda sytě žlutá. Šla jsem se dědy zeptat jestli je to pitný, řekl, že neví. Tak jsme všechno zase vylili. Dneska nám čtyřicet km před Portem zdechla spojka, naštěstí kousek od baru. Zítra to buď dáme do kupy (budem muset vyndat převodovku), nebo si sbalíme baťůžky a pojedeme stopem. Těšíme se, až to tady budeme rozdělavat a snažit se to opravit v polních podmínkách. Do toho ještě leje jak z konve. Speciálně děkujeme Standovi, kterej je už prakticky členem naší výpravy. Poslední dobou ho několikrát denně otravujeme s různejma technickejma dotazama a bez jeho pomoci bysme už šlapali pěšky.

Z Tarify jsme jeli do Cadizu a potom směrem na Sevilu. Tam jsme se měli potkat s Lukášem, to je ten šílenej stopař, co jsme ho vezli s jeho holkou z Granady. Nemohli jsme se mu ale dovolat a tak jsme se rozhodli, že přespíme jednu noc na poli před Sevilou, abysme nemuseli zajíždět do města, že se třeba Lukáš ozve. Stepovi se zdálo, že auto špatně brzdí, když skoro půl dne ležel pod autem a nadával jak špaček, pochopila jsem, že závada bude asi poněkud vážnější. Pomalu a opatrně jsme dojeli do nejbližšího servisu, kde jsme se přes google překládač snažili zjistit, jestli mechanik nemá potřebnou součástku. Neměl. Nakonec se Stepovi nějakým záhadným způsobem podařilo auto zproviznit. Mezitím se ozval Lukáš, že je v Portugalsku v Lagosi s jedním Němcem a tak jsme jeli za ním. Němcovi bylo něco přes 60 a měl v rozbořeným baráku udělanou boudu pro sebe a pro psa - drsoň. V Portugalsku je posunutej čas - o hodinu míň než u nás. Vydržela jsme jenom do český půlnoci pak jsme odpadla, ale ohňostroj byl prej hezkej. Z Lagose jsme pokračovali po jižním pobřeží k nejzápadnějšímu cípu Portugalska. Jednu noc jsme spali v údolí u oceánu, zima jak v ruskym filmu a Avka ráno nechtěla nastartovat. Zkoušel nás roztáhnout jeden obětavej Němec a nic. Nakonec Step zavolal do Čech Standovi, příteli na telefonu, kterej nás furt tahá z průseru. Zjistil, že bylo zavzdušněný vstřikovací čerpadlo, odvzdušnil ho a jeli jsme dál. Teď jedem s Lukášem směrem na Lisabon, 13. ledna letí dom. Lukáš je zcestovalej borec, po cestě jsme řešili jaký největší kraviny nám kdo o cestování nakecal. Občas jsou to úplný perly, který řikaj lidi co byli nejdál na Lipně a cizí zemi viděli akorát na čumkartě. Tady je best of:

1. Na jednu noc si ve Francii u lídlu můžete postavit stan. (No, zkusit to asi můžete, ale nevim co fízli a ochranka)

2. Atlantický oceán je hrozně špinavej a jsou na něm tak velký ropný skvrny, že se tam nedá koupat. (Na rajčeti máme fotky, všude samá ropa ;)

3. Všude ve Španělsku se válej surfovací prkna, prakticky nepoškozený, jak to má jenom malej škrábanec surfaři to už vyhazujou. (Prkno jsme za celý dva měsíce co jsme tady našli jedno a to bylo fakt dead)

4. Po celym pobřeží Portugalska frčej technoparty, jedna za druhou. (Zajímavý, že tady jezdíme po pobřeží jak vzteklý a ještě jsme žádnou neviděli.)

5. V Portugalsku je hrozně drahá nafta 1.60 euro minimálně. (Když jsme jeli do Portugalska tankovali jsme i do kanystrů, přejeli jsme hranice a je to tu ještě levnější než ve Špáňu.)

6. V Andoře a na Gibraltaru je super levná elektronika, fakt se vyplatí tam nakupovat. (Kecy, je to tam dražší)

7. Ve Španělsku se dá žít jenom z toho co vyhazujou supermarkety, ani nemusíte chodit nakupavat. (Něco se vyrecyklovat dá, ale když nejste furt na jednom místě a nemáte vychytanej přesnej čas kdy v kterým obchodě vyhazujou, tak je to spíš o klice)

8. Psa ve Francii rozhodně nesmíte vozit vepředu, musí bejt v oddělenym prostoru a běda jestli čumí ze zadního okna. (Možná takovej zákon fakt maj, ale nikdo to nekontroluje)

Vánoce jsme slavili s Belgičnem, Irem a Němcem. Ugrilovali jsme si rybu a v noci si udělali výlet po pláži. Druhý den jsme vylezli na skálu, jestli neuvidíme plavat velryby, žádný jsme neviděli ale výhled pěknej. Největší radost měl Step na Štěpána když se mu podařilo přechlastat Ira. Já jsme odpadla ve tři ráno, Step s Irem lili až do pěti, pak se Ir sebral a šel do svýho auta. Dneska odjíždíme z Tarify směrem na Cadiz a přes Sevillu do Portugalska.

Výlet na Giblartar dopadnul dobře, oba psi přežili setkání s opicema, i když chvílema to vypadalo docela nebezpečně. Procházeli jsme po úzký cestě, z každý strany seděly tak tři opice, proti nám šel makak alfa samec a psi začali štěkat. Step ale opice hrdinně zahnal hozením šutru. Na Gibraltaru je spousta pevností a tunelů z druhé světové války. Je tam úplně jiný klima takový tropičtější a z vrcholu skály je krásnej výhled na Maroko. Zážitek taky byl, když jsme chtěli jít ve španělský části na pivo. Barmanka nám řekla, že se psama není problém, když jsme s nimi ale přišli do hospody, řekla, že je musíme mít uvázaný venku. Z Gibraltaru jsme jeli na Tarifu, to je nejjižnější místo v Evropě. První noc jsme stáli na louce plný bahna. S Avkou jsme neměli problém, ale jeden Němec tam uvíznul s obytňákem. Snažili jsme se ho vytáhnout ale nešlo to. Nakonec si musel zavolat bagr a ten ho za 90 euro vytáhnul. Teď stojíme na parkovišti hned u pláže, je tu spoustu obytňáků, budeme tu do Vánoc a pak asi pojedem do Portugalska. Tak hezký Vánoce a nezmrzněte. :)

Už jsme skoro měsíc ve Španělsku. Na Ibizu jsme nakonec nejeli, protože trajekt stál 600 euro (zhruba 17 000 Kč). Jak jsme se dozvěděli, na Ibizu jezdí nejdražší trajekty v celý Evropě. Místo toho jsme jeli po pobřeží směrem na jih. Všude rostou mandarinky, pomeranče a citrony, občas se dá koupat v moři, i když místní koukaj trochu divně.;) Na pláži nad Almerií jsme potkla dva Čechy a strávili jsme s nimi víkend. Poradili nám ať se jedem podívat do Granady na termální prameny. Než jsme vyjeli, musel Step ještě opravit brzdy. Stavovali jsme se v Almerii, kde jsme dvě hodiny hledali turistický informace. Španělé mají zajimavý způsob značení cest. Prohlédli jsme si město a pokračovali směrem na Granadu. Chtěli jsme vidět Alhambru, zastavili jsme na kopci docela daleko od paláce. Večer přišel hlídač a vyhodil nás, tak jsme spali po kopcem. Ráno jsme vyrazili na prohlídku, stálo ta za to. Alhambra je obrovský komlex paláců a zahrad, procházeli jsme to skoro pět hodin. Když jsme se vrátili k autu, zjistil Step, že nám nefunguje vodní pumpa a teče nám voda z auta. Našli jsme servis, mechanici byli starší chlapíci a neuměli ani slovo anglicky. Se Stepem se domlouvali tak, že měli na telefonu kamaráda a ten jim překládal. Druhý den nám pumpu opravili a jeli jsme hledat termální prameny. V Santa Fe jsme potkali Čecha v obytňáku, ten nás tam dovedl a a pomohl nám s opravou kardanu. Měli jsme v jedné součástce tak trochu díry. Prameny byli super, zevlili jsme tam týden. Voda sice smrděla sírou ale byla fakt horká a okolo byly vidět zasněžené hory v Sierra Nevada. O víkendu najeli Španělé na technopárty, ale byla na ně moc zima, tak to druhý den uprostřed noci zabalili. Seznámili jsme se tam s dalšími dvěma Čechy z Kyjova, kteří si to dávaj stopem a jeli jsme společně do Beneficia. Beneficio je hippisácká vesnice v horách asi 60 km od Granady. Moc nás to tam ale nenadchlo, žili tam samí ekogický fanatici v podivnejch boudách a stanech. Druhý den jsme pokračovali na cestě k moři, s menší zajížďkou do Rondy. Na internetu jsme četla, že je to nejromantičtější místo ve Španělsku. Viděli jsme krásný mosty a původní hradby, ale žádný změny co se týká romantiky jsem na Stepovi nepozorovala. Teď jsme kousek před Gibraltarem., zítra si ho půjdeme projít. Jsem zvědavá, jak budou psi reagovat na opice. Když jsme mluvila s mámou, říkala, že ty fotky na rajčeti nemůže najít, takže ještě jednou adresa je https://avia-road.rajce.idnes.cz/. Jo a už nám více méně fungujou kamna.

Konečně jsme odjeli z Beziers. Step namontoval kamna, chyběla nám jenom hadice na plyn. Rozhodli jsme, že ji koupíme až ve Španělsku, protože jsme v Andoře plánovali přespat maximálně jednu noc a to se dá bez kamen vydržet. Hory byly nádherný, v městečku u hranic jsme nakoupili tabák o víc než  půlku levnější než ve Francii. Chtěla jsem si ty hory trochu projít a na turistických informacích nám poradili jedno údolí. Večer jsme dojeli k němu, přespali tam a ráno jsme vyrazili na výlet. Když jsme se vrátili k autu, nemohli jsme nastartovat. Potkali jsme jednu paní, která mě odvezla do vesnice, kde nám v servisu půjčili startovací kabely. Řekla mi po cestě, že jsme v jednom z nejstudenějších údolí v Andoře. Stepovi se auto podařilo nastartovat ale po 15 minutách znova zdechlo. Zkysli jsme o 100 metrů dál na cestě, oba mobily nechytaly signál. Celej den Step rozebíral auto, způsobil si popáleninu 1. stupně o výfuk, sundal nádrž a nic. Jediný výsledek byl, že jsme způsobili ekologickou katastrofu, když nám trochu nafty vyteklo do potoka. Druhý den jsme popojeli. Avka vydržela jet tak 2 km než chcípla, měli jsme štěstí, že nám vždycky zdechla u nějakého parkoviště nebo pumpy a hlavně jsme jeli z kopce. Dojeli jsme do Enkempu, našli telefoní budku a Step zavolal kámošovi do Čech. Přišli na to, že máme rozbité podávací čerpadlo. Zachránil nás pumpař z benzínky na které jsme kempili, odvezl nás do hlavního města a tam jsme koupili novou pumpu. Step ji namontoval a Avka už jede v pohodě akorát jsme se trochu vyšťavili s penězma. Teď jsme už  ve Španělsku a možná pojedem na Ibizu jestli nebude moc drahý trajekt. Konečně se nám podařilo vydolovat fotky z foťáku. ve Francii i v Andoře je skoro nemožný sehnat kabel na Olympus. Tady na blog se ty fotky ale už nevejdou, tak je teď hážem na Rajče https://avia-road.rajce.idnes.cz/ by to mělo bejt.

Zatím jsme pořád v Bezier, Step dělá v autě poličky. Taky už namontoval topení, ještě musíme vyříznout díru na komín, sehnat rouru a můžem frčet do Pyreneí. ;) Prohledala jsem celý auto, ale kabel od foťáku jsme nenašla, budu muset koupit novej. Všichni frantíci jsou úplně odvařený z Halloweenu, všude v obchodech vřeštěj děcka je to peklo ty americký svátky. V supermarketu kam chodím nakupovat je už dva dny upír a rozdává balónky. Po tom co jsme psala na blog minule mi volala maminka a vynadala mi, že moc chlastám. Ahoj mami, chlastám míň.

Tak už máme odmakáno. První tři dny jsem myslela, že umřu, ale pak to šlo. Ze všech českejch skupin, který okolo Epernay pracovaly jsme byli největší alkoholici. Kamarád vystihnul situaci: "Přes den chlastám s Čechama na vinici, odpoledne za Lídlem hrabu se v popelnici." v supermarketech tady vyhazujou do kontejnerů ještě čerstvý jídlo. Mysleli jsme, že vyděláme víc a ještě nám strhli peníze za kemp. Nechápu proč, stejně jsme s autem stáli venku a v kempu tekla jenom studená voda. Když jsme odjížděli potkali jsme francouzský technaře, vzali nás sebou na ilegální technopárty, masakr. Teď jsme v Bezire u kámošů, který jsme potkali na vandáži. Step vylepšuje auto, už máme světlo a odpad. Hurá můžu mejt nádobí ve dřezu. ;) Málem jsme měli třetího psa, jeden Francouz ho nechal i s otevřeným autem a šel pryč, vrátil se až druhej den. Nemůžu najít kabel od foťáku, takže fotky sem nahážu až příště.